V úterý 9. února jsme se vydaly na soustředění na námi již známé místo. A to do Přední Výtoně, poblíž Lipna. Zde máme ideální podmínky k tomu se připravovat na sezónu, která nás čeká a jistě nebude jednoduchá.
A proto jsme hned na úvod soustředění zahájily welcome party. Avšak nemyslete, ve středu ráno už jsme pobíhaly na ranním výběhu, absolvovaly náročný trénink a makaly na Věra % , jak jen umíme.
Ve čtvrtek večer se k nám připojily další holky. Naše kočičí kamarádky Evička a Kapřík. Ty nám přivezly vynikající bůček, takže jsme se pěkně napáply a šly spát, abychom v pátek dopoledne mohly na pěší výlet.
Vydaly jsme se na Vítkův hrádek, kde jsme mimochodem byly i v létě na kolech. Kdo si myslí, že tenhle výlet byl pohodička a relax, se mýlí. Tam jsme šly hodinku a půl, něco kolem 7km a takovým terénem, že bychom spíše ocenily sněžnice než tenisky. Nahoře jsme se lehce občerstvily, posilnily medovinou, vyfotily se a šly zpět. Opět asi hodinku cesty. Celou dobu nám hrála muzika pěkně do kroku, a tak jsme šlapaly, že skoro ani zastavit nešlo. Dalo by se říct, že to byl jeden z těch těžších tréninků.
V pátek večer jsme musely vyklidit prostory hotelu kvůli hasičskému bálu, a tak jsme vyrazily společně do Frymburku do wellness se zregenerovat. A pak jsme všichni společně šly na večeři do nedaleké hospody, kde jsme počkaly na zbytek holek, co měly přijet. Byla to Téra „Jarda“ a Maia, naše francouzská posila. A to ještě během odpoledne dorazila Nina. Naopak v sobotu nás opustila Cigi a tak se nemohla zúčastnit našeho volného odpoledního programu, kdy jsme koukaly na přenos Six Nations. Večer jsme si klasicky daly tataráček, pokecaly a popily na pokoji. V neděli nás čekal závěrečný ranní výběh a dopolední trénink. Potom co jsme se celou sobotu kontaktovaly, nám stačil „pouhý“ touch.
Po tréninku dobalit, naobědvat a hurá domů. Zase nám to uteklo rychleji než bychom si přály. Kdyby tak šlo zastavit společně strávený čas…
Za sparťanské sestry, sestra Malinovka ☺