Ahoj, ragbyoví kamarádi,
skončila podzimní část sezóny a myslím, že je čas zhodnotit, jak jsme pracovali a jak jsme naší práci zúročili na hřišti.
Musím říci, že jsem po prázdninách očekával mnohem lepší výkony našich hráčů, protože jsme měli kádr složený z mnoha hráčů narozených v roce 2005 a ti spolu už poměrně dlouho hrají a nasbírali už mnoho zkušeností. Ovšem očekávání se nenaplnila a předváděli jsme hru, která byla nekolektivní a plná individuálních, ale velmi osamocených výkonů. Snažili jsme se naučit hráče dobře hrát a spolupracovat, ale v zápasech to nebylo vidět. Hodně jsme si s tím lámali hlavu, ale recept nebo řešení jsme nemohli nalézt. Odehráli jsme pár turnajů a vůbec jsme nebyli spokojení a myslím, že ani hráči, natož naši věrní fanoušci (rodiče).
Samozřejmě jsem měl i pochybnosti o sobě a mém trénování.
Jenže pak se stalo něco, co nejde naučit ani nařídit. Kluci zjistili, že jsou parta kamarádů a začalo jim záležet na tom, jak hrají. Začali předvádět hru, o jaké jsme si říkali, že chceme předvádět. Podporovali se navzájem, přihrávali si, v maulech a v racích se jen neopírali, ale opravdu tlačili nebo čistili a začali tvrdě a účinně skládat (někteříJ, v tom se ještě můžeme hodně zlepšit). A hlavně opravdu srdcem bojovali, při úspěchu se radovali a při prohře bylo poznat, že na hřišti odevzdali vše, co v sobě měli.
Podařilo se jim získat respekt soupeřů i uznání trenérů z ostatních týmů.
Nechci a ani nemohu hodnotit každý turnaj zvlášť (už si toho moc nepamatuji), ale teď už vím, že kluci i holky toho ragbyového mají v sobě hodně, ale musí si pro to hodně hluboko sáhnout.
Všichni se začali zlepšovat a našli uplatnění na hřišti. Tým složený ze zkušenějších hráčů dobře reprezentuje v A skupinách turnajů. A tým mladších nebo menších hráčů rychle získává zkušenosti a někteří mohou bez obav nastupovat i mezi staršími spoluhráči.
Stejně jako nehodnotím turnaje, nebudu tady hodnotit ani jednotlivé hráče. Nemůžeme říct, že už všechno umíme perfektně nebo už se nemůžeme zlepšovat, to by byla velká chyba, ale když udržíme nadšení a dobrou partu máme šanci se posunout výš a mít větší radost z tréninků i zápasů.
Každý se může zlepšit a může si i uvědomit v čem, ale hlavně musí sám chtít. Z donucení můžeme být lepší, ale ne nejlepší a hlavně to platí o kamarádství. A právě v budování party kamarádů spočívá krása sportu, zvláště ragby.
Ragby a Spartě Zdar!!
Za trenéry Dalmoš.
